Evropská unie už delší dobu hledá cestu, jak účinněji bránit sexuálnímu zneužívání dětí na internetu. Cíl je nesporně správný. Jen málokteré téma vyvolává tak silnou společenskou shodu. Právě proto je ale nutné zachovat chladnou hlavu. Návrh známý jako Chat Control totiž neotevírá jen otázku bezpečnosti dětí, ale také otázku, kam až může stát nebo Unie zajít při kontrole soukromé komunikace.
Podstata problému je poměrně jednoduchá. Pokud mají poskytovatelé komunikačních služeb aktivně vyhledávat podezřelý obsah nebo podezřelé komunikační vzorce, nevyhnutelně se tím oslabuje důvěrnost soukromých zpráv. A to je v evropském právu velmi citlivá věc. Soukromá komunikace není luxus ani technický detail. Je to základní předpoklad svobodného života. Lidé musí mít možnost psát si s partnerem, dítětem, lékařem, advokátem nebo přáteli bez pocitu, že jejich zprávy může někdo průběžně analyzovat.
Právě zde se střetávají dva silné principy. Na jedné straně stojí ochrana dětí před závažnou kriminalitou. Na druhé straně právo na soukromí a důvěrnost komunikace. Často se přitom vytváří dojem, že kdo kritizuje Chat Control, ten zlehčuje ochranu dětí. To je falešné dilema. Kritika takové regulace neznamená odmítání ochrany dětí. Znamená jen to, že i dobře míněná regulace musí mít rozumné meze.
Z právního hlediska je důležité ještě něco jiného. Evropské soudy už v minulosti opakovaně řekly, že plošné a nerozlišující zásahy do elektronické komunikace narážejí na základní práva velmi tvrdě. Nestačí tedy říct, že cíl je dobrý. Je třeba také prokázat, že zvolený prostředek je skutečně přiměřený, nezbytný a účinný.
A právě účinnost je další slabé místo celé debaty. Co když budou nejvíc sledováni běžní uživatelé, zatímco pachatelé se přesunou do uzavřených, šifrovaných nebo jinak skrytých komunikačních prostorů? Co když výsledek bude takový, že slušná většina přijde o část svého soukromí, ale skutečně nebezpeční lidé si stejně najdou cestu, jak systém obejít? Pak bychom dostali regulaci, která je současně invazivní i málo účinná. A to je z pohledu právního státu velmi špatná kombinace.
Právě proto se u Chat Control stále častěji mluví o riziku panoptického efektu. Nejde nutně o to, že by někdo každou zprávu ručně četl. Stačí už samotné vědomí, že soukromá komunikace může být automaticky kontrolována. Lidé pak mění své chování. Píší opatrněji. Vyhýbají se některým tématům. Ztrácejí pocit, že digitální prostor je skutečně soukromý. To má dopady nejen na intimitu, ale i na svobodu projevu.
Debata o Chat Control proto není technickou hádkou o internetových aplikacích. Je to spor o charakter svobodné společnosti. Ochrana dětí musí být silná a účinná. Neměla by se ale stát záminkou k tomu, aby se z výjimečného zásahu stal nový standard běžné komunikace. Jinak bychom mohli ve jménu bezpečnosti oslabit právě ty svobody, které má demokratický právní stát chránit.
Pokud má být podobná regulace přijatelná, musí být úzce cílená, transparentní a přísně kontrolovaná. Nesmí se proměnit v plošné sledování všech jen proto, že to technicky jde a politicky se to dobře obhajuje.